Několik členů BD patří ke skutečným pionýrům snowboardingu v Čechách. V garážové dílně BD Máňo vzniklo několik prvních prken, skutečně hodných tohoto označení. BDM vždy rád vybočoval a šokoval své okolí a to v dežu našlo vždy odezvu. Byl tedy brzy následován BD Hudym a BD Martym a dežo mohlo vyrazit na první prknařský výlet. Tento byl předem žertem pojmenován SnowDeath (čti snou:dýt). Brzy se ukázalo jak příznačný název.

Zájezdní hostince a jiné penziony byly pro deži, tou dobou chudé studenty, naprosto nedostupné. Již v Praze bylo tedy dohodnuto, že spát se bude v márnici. Pěknou márnici a několik útulných hrobek se podařilo najít v krkonošské obci Dolní Dvůr. Po krátkém zácviku na přilehlém hřbitově vyrazili dežové na obecní sjezdovku. Prkna byla pro domorodce na lyžích a ohánějících se holemi skutečnou atrakcí, bydlení na hřbitově též. Již první večer si dežo oblíbilo místní hotýlek s putykou Morava. Po revolučním sportovním výkonu chutnal i Krakonoš. Bohužel pani výčepní si BD neoblíbila a již první večer nás obvinila, že jsme jí zkur…. popelník. Nevím, myslím, že byla zbytečně přecitlivělá.

Velice riskantně si počínala partička u vedlejšího stolu, která dorazila se španělkou s jejíž pomocí reprodukovala hity ze Semaforu. Nevarovalo je ani tiché mručení BD Šumana "ať nehrajou…!" Snad to bylo vnuknutí, co je přimělo zaplatit a vypadnout v momentě, kdy si BDŠ již sundával hodinky a o vlas tak unikli hrozící katastrofě.

V následujících dnech vynalezli dežové další disciplínu: běh na lyžích s prknem na zádech.

Neohrožená parta vyrazila na hřebeny Krkonoš otestovat, zda navigační systém pivočár funguje i ve vysokohorských podmínkách. Zjištění bylo šokující. Díky řidšímu vzduchu a tedy nižšímu tření a odporu vzduchu, v kombinaci se zvýšenou žízní v důsledku sportovního výkonu se přitažlivost výčepu ukázala tak silná, že trojice dežů vběhla na lyžích až do výčepu bistra U Petrlíka, a teprve po prvním pivu se nám podařilo odtrhnout se od výčepu a sundat si lyže.