Začínala 90. léta a pražská hudební scéna procházela přelomovým obdobím. Mnoho kapel ztratilo po pádu komunismu inspiraci, mnoho umělců se stalo součástí establishmentu, někteří se uchlastali. Staré bylo mrtvé, ale nové ještě nevzniklo. Dežové si tuto situaci uvědomovali a cítili potřebu tuto mezeru vyplnit. Snad právě to se stalo prvotním impulsem k vytvoření formace Otrhaná Káťa.

BD Hudy (foukací harmonika, bicí, zpěv), BD Míla Šuman (trubka, zpěv), BD Marty (bicí, syntetizátor Casio, sólový zpěv), BD Máňo (třístruná viola, sólový zpěv), BD Schmitke (flétna), BD Pete (rapový zpěv), Dr. Vlasta "Prase" (kytara, zpěv), BD Kid (speciální efekty)

Již různorodé nástrojové obsazení naznačuje poměrně široký záběr kapely. Od baladické písně Smrtelnej problém, přes industriálně-punkovou Opilou stařenu až po rapovou 007. Otrhaná Káťa důsledně dodržovala originální tvůrčí postup, který zaručoval bezprostřednost a nekompromisnost skladeb OK. Nahrávky Káťi rozhodně netrpí sterilností vykalkulované a nadrilované produkce středního proudu. Tvůrčí postup také zabránil tomu, aby řemeslná dokonalost muzikantů nakonec substituovala originální nápad, jako je tomu na starších albech Rolling Stones či Deep Purple.

Otrhaná Káťa zkoušela a nahrávala - jak už se tomu u rockových kapel sluší - v garáži, u rodičů jednoho z členů. Na dohodnutý termín se všichni členové sešli, více či méně vybaveni nástroji a v hlavách si přinesli nápady. Konkrétní podoba skladeb však vznikala vždy až na místě kolektivním tvůrčím procesem, notně katalyzovaným pivem, rumem a fernetem. Texty vznikaly převážně surrealisticky, ale kapela neváhala šáhnout ani po textech svých kolegů jako například Jáchyma Topola, Egona Bondyho, či Ivana Wernische .

Zásadní část tvorby kapely je zachycena na albu Mařík´s garage z roku ´92, kterou kapela vydala na vlastním labelu BD rec.. Název je vlastně vyjádřením díků majitelům garáže, ale znalec jistě rozpozná i zřetelné přihlášení se kapely k dalšímu velkému inspirátorovi Otrhané Káťi - Franku Zappovi.

Album otvírá baladická Smrtelnej problém. Procítěný přednes BD Máňo chytí za srdce i otrlého rockera. Banalita textu je sugestivní výpovědí generační beznaděje. Ještě dále jde následující Malostranská, kde je Máňův zpěv dále umocněn tklivou hamonikou BD Hudyho a zvláštní džezově-funusní trubkou Mílovou. Snad jen opravdový cynik zůstane nepohnut. A nastává první dramatický zvrat tohoto alba. Transcendentní melancholie posluchače z prvních dvou skladeb je rázně ukončena divokou punkovou peckou Opilá stařena. Text, inspirovaný známou pedagožkou je přednesen s nekompromisností a razancí, za níž by se nemuseli stydět ani Sex Pistols. Kompozice je od počátku hnána kupředu neuvěřitelným tempem bicích BD Martyho, následovaných jedinečnou trubkou BD Šumana a výrazným vokálem BD Hudyho. Mílovo trubkové sólo z této skladby se již v momentě svého vzniku zapsalo zlatým písmem do dějin moderní české hudby. Tečkou je sarkastický smích Vlasty "Praseho" v závěru skladby. Ne náhodou se právě "Stařena" stala téměř hymnou kapely a pravděpodobně nejoblíbenější písničkou fanoušků kapely. Hudebně pravděpodobně nejvyspělejší skladbou alba je následující Black & Decker, v níž si jako host zahrál i mladší bratr BD Máňa Jakub. Tato skladba je unikátní kombinací industriálních prvků (rozbrušovačka) a klasických postupů, které, ale díky originálnímu využití a citlivé kombinaci s flétnou BD Schmitkeho a Vlastovou akustickou kytarou vytvářejí melodický rámec pro intelektuálně vydatný text Jáchyma Topola v přednesu BD Martyho. Vnímavý posluchač nalezne při každém poslechu vždy něco nového. Inherentní konflikt rozbrušovačky, která rytmicky hladí posluchače a burcujícího zpěvu, či spíše recitace je lahůdkou pro opravdové hudební fajnšmekry. Následuje půvabná industriální kompozice nazvaná příznačně Bum Bum. V této minimalistické lahůdce stojí rozhodně za pozornost výkon BD Schmitkeho na Xylofon.

Následující Balada pěstitele trávy je jakýmsi virtuálním setkáním poetické Pyšné princezny a vyhulenců pražského undergroundu. Výsledkem je milá skladbička, která má ambice zdomácnět i u táborových ohňů. Sedmá skladba alba - Vyhlášení svrchovanosti v bratislavské samoobsluze - je ironickým glosováním snahy našich dnešních sousedů po národním sebeurčení. Přítomný právní elév prý při nahrávání kvalifikoval tento umělecký počin podmíněným trestem odnětí svobody. Tato skladba se stala předmětem mnoha kontroverzí, když byla při poslouchání nahrávky na pražských vysokoškolských kolejích jedněmi nadšeně oslavována a druhými stejně temperamentně odmítána. Další skladbou je tajemná Kosmická (tichá)velmi)). Text z pera BD Martyho přednesený BD Máňo a doprovázený pouze jednoduchou, ale naléhavou kytarou Vlasty "Praseho" opět vrátí posluchače do melancholie úvodu alba. Zřejmá je inspirace ranými pracemi Jima Morrisona a The Doors. A následuje další dramaturgický zvrat - skladba 007, zpívaná BD Petem, který si čistě pro účely této skladby zvolil umělecký pseudonym MC P.T. a právem, neboť skladba je uměleckým výletem Otrhané Káti do Harlemu. Text z pera BD Martyho je inspirován návštěvou známého strahovského klubu 007, kdy poctiví punkeři BD Marty a BD Máňo byli napadeni floutky z okruhu zlaté pražské mládeže. Revoluční je ale zejména přednes BD Peteho, který touto skladbou položil základy českého hipu a z něhož dodnes těží kapely jako J.A.R, Rapmasters, WWW a Peneři strýčka homeboye. Jako by v žilách BD Peteho skutečně kolovala černošská krev. Za pozornost ještě stojí ojedinělé použití naprogramovaného bubeníka. Předposlední Ladíme je burcujícím vykřičením všech palčivých problémů moderní civilizace. Surrealistická tvůrčí metoda je v tomto kuse dovedena k vrcholu a dá se považovat za vyvrcholení a uzavření století surrealismu. Závěrečná Končíme již jenom umožní doznít nevšední zážitek z poslechu alba.

Tak jako mnoho skutečně revolučních a převratných uměleckých uskupení neměla ani Otrhaná Káťa dlouhý život. Kapela v roce 1992 zazářila na pražském hudebním nebi jako kometa a zejména na pražských vysokoškolských kolejích dosáhla značné popularity, když se její nahrávky šířily ilegálním kopírováním. Poté, co byl jeden ze členů kapely atakován neznámou fanynkou při návštěvě kamarádky v nemocnici, si dežové uvědomili stinnou stránku popularity a již nikdy se nesešli k další práci na projektu Otrhaná Káťa.